21. dubna 2013

Docela jednoznačně bych to nazvala šílenství


Tumblr_ml6w1eaxfg1rq6iqho1_500_largeMožná se zdám být silná, ale nejsem. Možná vypadám, jako nebezpečí  osobně, žal nejsem. 

Nejspíš se zdám, že jsem jako skála, pevná a nepovolná. Tvrdá.
Je to však jen maska. Dá se sundat tak lehce, jako zvednout pírko. 

Jsem zranitelná, roztrhaná a hnisající, jako rána. 

Mám zlomené srdce. Ale ne, to je blbost. 

Jak můžu mít zlomené srdce, když mi ho neměl kdo narušit?

Možná v tom je ten problém. Stýská se mi. Ani nevím počem. 

Doufám v změnu. Naděje umírá jako poslední, ale přeci jednou ochabne. 


*Žádný text k zamyšlení. Jen moje nejednoznačné puberťácké kecy.*

4 komentáře:

  1. Já si myslím, že je to k zamyšlení :).. Krásné :')..

    OdpovědětVymazat
  2. Hmm.. bereš mi má slova z úst! :D :)) Je to pěkně napsané.

    OdpovědětVymazat
  3. Nádej...Ochabuje iba preto aby mohla byť potom silnejšia, nie náhodou?

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každičký komentář!