|Pokud tě někdo miluje, nemůžeš být nechtěný, přebytečný|
anotace: Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán. Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou". Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?
autor: Gemma Malley; vydalo: Fragment;
v roce: 2013; vydaní: druhé;
celkem: 256 stran;
originál: The Declaration
menší shrnutí děje: Anna se narodila v době, kdy se berou léky na dlouhověkost, kde existuje jistáDeklarace, která říká, že žádný člověk, který bere léky, nesmí mít dítě. Jinak bude zatčen a dítě půjde do výchovného ústavu jménem Grange hall. Tam jsou všechny děti, které Chytači naleznou. Nazývají je Přebytečnými. Mají pracovat a učit se disciplíně a hlavně si myslet, že se nikdy neměli narodit. Anna je jednou z nich. Snaží se být tou nejlepší Přebytečnou. Tedy až dokud nepřijde Petr, který ji ukáže úplně jiný svět a ona se začne dovídat druhou stranu existence.
moje pocity, dojmy: Na Deklaraci smrti jsem se velice těšila. Za prvé proto, že jsem knihu četla někdy v roce 2008 a chtěla jsem si osvěžit paměť a za druhé jsem se chtěla přesvědčit, jestli kniha stojí za to si přečíst a chtěla jsem vám o ní dát vědět.
Když jsem ji četla poprvé, bylo to první vydání jménem Přebyteční (prastará recenze). Velice se mi líbilo a knížka mě úplně pohltila. Byla jsem úplný blázen do Annina příběhu a ten románek mezi ní a Petrem mě velice bavil. To jsem samozřejmě byla o několik let mladší, než jsem momentálně.
Z knihy jsem teď měla spíše pocit, že je pro mladší čtenáře, než patnácti let- jak se doporučuje. Přišlo mi, že některé části knihy jsou trochu dětinské ale měli svoji myšlenku. Nežli nad okolními vjemy jako láska mezi hrdiny a tím, že byla hlavní hrdinka občas špinavá jsem se teď zamýšlela spíše nad tím, jak lidstvo dopadlo a nad různými charaktery postav.
Lidé chtěli být nesmrtelní. To není zas až tak špatné, teoreticky- nemusíte se bát nemocí... a nikdy neumřete. Co se ale stane, když nikdo neumírá a děti se rodí? Nastane přelidnění. Nikde není místo a energie, jídla je méně a méně. Proto vznikne Deklarace, která říká, že nikdo nesmí mít děti. Co se stane? Většina lidí je v pořádku a spokojená. Mají svůj vysněný nekonečný život ale někteří i přes všechno mít dítě budou. Tak vzniknou takzvaní Přebyteční, kteří jsou považováni za odpad a špínu. Tedy pokud neslouží jako vaši pomocníci v domácnosti, což oni dělají. Jsou tak mladí mezi tak starými, že ti staří se jich bojí. Bojí se mladé krve a je až absurdní jak se bojí smrti, když vědí, že mohou žít věčně. Nechtějí změny a radši zabijí tisíce mladých životů a generací, nežli by měli přirozeně umřít. Přebyteční si mají myslet, že na tomto světě skutečně být neměli, a že mají děkovat za každý nádech. Jsou tak ošáleni, že nenávidí své rodiče, říkají, že to jsou kriminálníci a vrahové. Jsou týráni a myslí si, že si to zaslouží. Hladoví a učí se nesmysly. Mají sklony k týrání a bití druhých. Pocit toho, že někomu dají facku je těší. Pocit povýšenosti a síly nad někým je osvobozuje od utrpení, a dodává jim svobodu. Někteří jsou ale jiní. Věří v něco správného- není jich moc a pomalu vlastně skoro žádní nejsou. Přebyteční jsou psychicky narušeni.
Přesně tahle myšlenka se mi velice líbila- jak by to bylo všechno šílené. Její zpracování a popis ústavu Grange hall. Bylo to tak drsné a hlavně studené a k životu dost zoufalé. Upřímně si myslím, že bych tam zešílela.
Styl autorova psaní se mi líbil i když občas mě trochu mátlo přeskakování z ich formy na sie formu. Hlavní hrdinka si totiž píše deníček a tam čteme příběh z jejího pohledu. Naopak, když čteme v přítomnosti, tak jsme ve třetí osobě. Bylo to místy matoucí a časem jsem si na tyto změny nezvykla. Upřímně řečeno, radši bych brala celou knížku v ich formě.
knižní postavy: Jedna z důležitých postav z knihy je paní Pincentová. Hlavní vychovatelka v Grange hallu. Je nemilosrdná a krutá. Dusí v sobě hněv a je někdy až krvelačná a přistupuje k hrozným zákrokům, co se týče trestů Přebytečných. Její život není lehký. Není vůbec lehký. Nikdy si nežila moc jako v bavlnce. Ztratila hodně a jednoduše to nezvládla. Uzavřela se do sebe a zlost si vyrývala na ostatních. Její vlastnosti a charakter se mi líbily nejvíce.
Anna je jako hlavní hrdinka místy trochu hloupoučká. Ale přišla mi tak až na konci. Při začátku příběhu byla zblblá z toho, co ji všechno učili a říkali v tom ústavu. Já ji naprosto chápu. Kdybych byla na jejím místě, chovala bych se úplně stejně. Snažila bych se být tou nejlepší Přebytečnou. Chtěla bych, aby mě paní Pincentová měla ráda. Chtěla bych být prostě takové to vzorné trdýlko, na které se každý spoléhá. Otázkou je jestli bych byla tak odvážná a důvěřovala Petrovi...? Kdyby ne a já bych byla na Anniným místě, tak by příběh měl úplně jiné pokračování.
Petr se mi nejevil moc zajímavý (samozřejmě zajímavý byl). Spíše byl stejný jako většina knižních hrdinů- odvážný, silný, zbrklý. Do hodně věcí se pouštěl po hlavě. Byl jeden druh rebela, které všichni známe.
na závěr: Deklarace smrti je určitě velice povedená dystopie. Máme tady zloduchy, za kterými se skrývá i dobro, hodné rodiče, báječného kluka, poslušnou hrdinku a někoho, kdo pomůže a taky postavu, která se do všeho plete. Kniha je ze začátku vláčná a spíše nám autor vysvětluje, jak to tam vše chodí a funguje. Druhá část je zase úplně akční, kdy jsou největší zvraty. Jak už jsem se zmiňovala, knížku bych doporučila všem věkovým kategoriím ale hodí se mi spíše k té mladší. Dávám čtyři hvězdičky za skvělé charaktery a promyšlenost. Mínus za některé jednodušší věty a části knihy.
Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
.png)
.png)
.png)
.png)
.png)
.png)
.png)
.png)
.png)