My všichni jsme v tom až po uši. Jsme tak závislí, až je to pro někoho skoro úděsné. Naše životy a hlavně nosní sliznice potřebují každodenní dávku té nejlepší vůně na světě. Není to růže, ani léto. Tohle je vůně 21. století. Je to vůně opravdová a přitom tak kouzelná.
Má dva druhy. Novodobou a starou, vrásčitou. Novodobý typ má v sobě něco neobjeveného. Ještě nikdo tuhle vůni neokusil. Nikdo ji nedržel v ruce. Nikdo nezauvažoval nad typem této konkrétní vůně. Při jejím vdechu se rozšiřují zorničky. Otevřít.
Procítit.
Vychutnat.
Zavřít.
Oči ztmavnou. Nová dávka vstřebána. Tělo chce ale víc. Mozek ví, zná co bude dál.
Nikdy se toho nedá nabažit.
Vrásčitá vůně staroby má své zkušenosti. Je z ní cítit spousta životů. Kladná i negativní energie. Otočit.
Převrátit.
Roztrhnout. Dotknout se již osahaného, poznaného vědění. Pocítit to, co pocítila hromada jiných před námi.
Co cítili oni?
Každá stránka má jiné pravidlo. Jinou vzpomínku. Jinou vrásku.
Otevřít.
Procítit.
Poznat.
Zavřít. Oči pochopí. Stará dávka vstřebána. Tělo pociťuje satisfakci. Mozek ví, zná co bude dál. Nikdy se toho nedá nabažit.
Co pociťuješ ty při nových a starých knížkách? Jsou pro tebe taky jako droga?