Milý deníčku | Čtení filmů...?

-dneska po sto letech zase padaly ty bílé věci sněžilo. Nechci si stěžovat, ale vážně bych brala ty krásné sluneční dny, kdy si na sebe vezmu jen triko a kraťasy. Na druhou stranu- někdy se ty šály a čepice nosit musí.

Zase jsem upadla do světa filmů. Každý den jeden film. Opravdu obdivuji Amandu Seyfried. Hraje ve skvělých filmech... Teda až na nějaké ty perličkové. Vyměřený čas, Dopisy pro Julii, Milý Johne. Tak různé ale přitom mě chytly za vlasy. Počkat... Za vlasy? No prostě se na ně můžu koukat pořád dokola.

Každopádně se mi vážně nechce číst Prožila jsem něco neuvěřitelného. Byl to dárek k vánocům. Nikdo se nikdy netrefí a knížky si musím vybírat sama. Osud vybíravých knihomolů. 

Po tom, co jsem přečetla Čas mezi námi, běhám. Ve filmech a knížkách to je něco jako pročistění hlavy. Myšlení na svůj život. Někteří dokonce říkají, že relaxace. Já říkám, že myslím jen na to, jak mě bolí strašně nohy a kdy už konečně budu zase doma. Jo a abych nezapomněla na poslední myšlenku, kterou vždycky mám ale stejně na ni pak zapomenu- Už víckrát ne! Další den se všechno zase opakuje.

S pozdravem