Ahoj všichni!
Další video, kde mluvím o knížkách, s kterými jsem se setkala za tento týden. Doufám, že se Vám bude líbit a ocenila bych, kdyby jste vyjádřili svůj názor. Může být i negativní samozřejmě. :)
Je to někdo jako vaše dvojče, které chápe všechny vaše problémy ale žije na absolutně jiném místě. A vy jste na něj jen náhodou narazili v obchodě a náhodou vám upadl kečup.


Taaaakže Valentýn. Už zase. To jsou zase řeči jako: "Jsem strašně sama, nikdo mě nechce!" nebo "Jsem hrozně osamělý, nikdo mě nemiluje!" Lidi vzpamatujte se! Vždyť je to jen normální den jako každý jiný. Okej, uznávám, že pokud se jmenujete Valentýn nebo Valentýna, tak to zas až tak všední den není ale...
V roce ale vždycky nastane tenhle strašně romantický svátek a všichni jsou jakoby dostali povolení k tomu psát statusy o tom, jak budou jíst celý den čokoládu a koukat se se svými kočkami na Leonarda DiCapria. Přitom ale narážejí na tu chladně prázdnou samotu, kterou budou zažívat. Jak tragické. Co děláte každý večer?
Je úplně normální být sám na Valentýna. Není to nic divného nebo nechutného. Možná se budete divit, ale někteří lidé v mém okolí tvrdí, že to je naprostá katastrofa. Vážně?! Omg, to jste na tom vážně tak špatně, že musíte tohle tvrdit? :(
Podle mě je Valentýn dobrý pro ty, co spolu mají dlouhodobý vztah a chtějí ho nějak zkrášlit. Nebo oslavit. To je vážně fajn. Ale neříkejte mi, že kvůli nějakému Valentýnovi se budete dávat dohromady s úchylem, co je opodál. To nikdo nechce.
Proto z toho všeho nedělejte nijakou vědu a jednoduše si můžete zpříjemnit den nějakou tou čokoládou (přesně jako to dělám já). Vážně bych doporučovala neskákat z budovy, podpalovat fotky nebo házet televizi z okna. To nezabere. Mějte rádi sami sebe hledejte radost v maličkostech a ne smutek a unáhlené činnosti z nějakého dne, který někdo vymyslel. :)

Je to tady. Soutěž o první díl Hunger games se končí a vítězem se stává Lucy268 (...r268@seznam.cz). Gratuluji! :) Budeš muset odpovědět do tří dnů, jinak losuji jiného soutěžícího.


-dneska po sto letech zase
Zase jsem upadla do světa filmů. Každý den jeden film. Opravdu obdivuji Amandu Seyfried. Hraje ve skvělých filmech... Teda až na nějaké ty perličkové. Vyměřený čas, Dopisy pro Julii, Milý Johne. Tak různé ale přitom mě chytly za vlasy. Počkat... Za vlasy? No prostě se na ně můžu koukat pořád dokola.
Po tom, co jsem přečetla Čas mezi námi, běhám. Ve filmech a knížkách to je něco jako pročistění hlavy. Myšlení na svůj život. Někteří dokonce říkají, že relaxace. Já říkám, že myslím jen na to, jak mě bolí strašně nohy a kdy už konečně budu zase doma. Jo a abych nezapomněla na poslední myšlenku, kterou vždycky mám ale stejně na ni pak zapomenu- Už víckrát ne! Další den se všechno zase opakuje.



Vracejíc se domů začínala má radost z hezkého dne
Světe div se, znovu mě "zlákal", nebo spíše zmanipuloval sešit z biologie a učení o krásné šutrologii. Moje chvilková domácí výuka se protáhla do nekonečných 3 hodin, kdy byl i ten kousíček prachu na poličce nejzajímavější věcí v mém životě. I když jsem se pořádně nedoučila, nechala jsem bižuli bižulí a začala psát první zápisek do tohoto knižního deníčku.
To bude dneska asi všechno. Vážně se mi nechce myslet na to, jak budu vypadat zítra při zkoušení. Pokud ovšem budu zkoušená. Radši si jdu číst knížku. (Pozn. Každý normální studentík by se šel učit. Haha, jsem rebel.)