RECENZE: Ten, kdo stojí v koutě

|Musíš se zapojit, ne jen stát v koutě|

autor: Stephen Chbosky
vydalo: Brio
v roce: 2012
celkem: 213 stran
originál: The Perk of Being a Wallflower

autor

goodreads

koupit

anotace: Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně.

FILMOVÝ TRAILER

Po dlouhé době se mi do ruky dostala knížka, ve které není hlavní zápletkou milostný trojúhelník a nesmyslné zabíjení. 

Ten, kdo stojí v koutě má takové dvě důležité strany a čtenář se může vždycky dívat buď na obě, nebo jen na jednu z nich. 

První strana se skládá ze slov. Čtenář

čte, co vidí na stránkách. Čte o mladém klukovi, který má problémy, je zamilovaný do dívky, která ho nechce a má zajímavou problematickou rodinu. Ale aby čtenář viděl i druhou stranu, musí číst, jak se říká, mezi řádky.

Charlie vypráví příběh, ve kterém někdy nechápeme, proč je takový a proč onaký. Je to vlastně zcela normální chlapec, ale přitom je výjimečný, jiný.

Trochu jsem se obávala, že styl psaní dopisu mi moc vyhovovat nebude, že se mi bude zdát, že nějak nestíhám "vnímat". Rozhodně mě tedy překvapilo, že mi každá stránka utekla jako voda a přišlo mi rozhodně hodně realistické, když jsem si představovala, že Charlie ten dopis napsal mně. 

Mnoho lidí se v některých vlastnostech hlavního hrdiny určitě uvidí a pořádně se zamyslí nad tím, co chtěl autor vyjádřit danou událostí. Nezabývá se jen jednou myšlenkou, ale hned několika dost důležitými otázkami v životě, na které můžeme doopravdy narazit třeba zítra.

Chbosky vlastně řeší rozdíl mezi zapojením se do života a jen pozorováním událostí. Osobně jsem v minulosti byla taková, že jsem vždycky chtěla dělat úplně všechno, ale nic jsem k tomu neudělala. Žádný krok, jednoduše jsem nešla a nezařídila si třeba účast někde v divadle, ale nechala jsem to na osudu a říkala si, že když tam nepůjdu sice si nesplním sen a své přání, ale zase tam bude někdo lepší, než já a budou všichni spokojení, a že já bych to stejně všechno pokazila. To mám docela i teď někdy, ale bojuji s tím. Snažím se být potřebná a tak nějak chci, aby mě měla většina lidí, co znám rádo, protože to je skvělý pocit, když víte, že máte přátelé. To jsem se ale dostala k něčemu jinému. Neumím si utřídit myšlenky a pak to takhle dopadá. :D Každopádně jsem se snažila říct, že jsem neriskovala a jen pozorovala někdy v šedém koutě lidi, kteří přožívají svá "dobordružství".

Sice byla tato recenze kratší, ale myslím si, že stačí napsat: "Ano, tato knížka je vážně dobrá a možná se po ní budete cítit nekonečně. Rozhodně si ji kupte." Dávám jí 5 hvězdiček z 5 a těším se, až si knihu Ten, kdo stojí v koutě znovu přečtu a prozkoumám dosud pro mě nepochopené autorovy narážky a dostanu trochu rozum a začnu psát seřaděnější, spisovnější a pochopitelnější recenze. :D 

moje hodnocení: