7. prosince 2012

Zimní dumání- Teď to zkusím já

Autorem tohoto dumání je Syki.
(Více informací můžete najít v odkaze)

Tento Sykin projekt mě velice zaujal a proto jsem se ihned chtěla zapojit. Úkolem je popřemýšlet na předem daná témata a napsat svůj názor, tedy jak na věc pohlížíme my.

7.12. - Teď to zkusím já

"...aneb Knižní postavy, se kterými bych si ráda vyměnila místo. Taky si někdy během četby knihy představujete, že byste si s hlavním hrdinou nebo hrdinkou vyměnili místo? Alespoň na chvíli, abyste sami mohli zažít to dobrodružství na vlastní kůži. Ale ne zase na tak dlouho, abyste se dostali do nějaké prekérní situace. Anebo byste byli rádi po boku své oblíbené postavy a ukázali jí, v čem se mýlí, co je špatně. A tak dále…"



Tak takovou situaci zažil snad každý pořádný knihomol. Vždycky když čtu, tak se snažím vžít to knižní postavy. Občas se zdaří, občas ne. Záleží na tom, jaký má daná postava charakter a jestli mi je podobná. Taky se občas stává, že se snažím vžít do postavy, která mi strašně leze na nervy a představuju si jak bych udělala něco jinak, než ona. Nejradši mám ale když si představuju jak žiju s nějakým dokonalým klukem a prožívám různá dobrodružství z knihy. Všechno kombinuju a vznikne z toho celkově nový příběh. (:D)

Přesněji jsem toto dělala, když jsem četla Harryho Pottera. Představovala jsem si, že jsem v knize a jelikož jsem už věděla co bude následovat, tak jsem šetrně hlavním hrdinům říkala, co se stane, a že by to mohli změnit. Občas se mi o tom i zdálo. Pamatuji si, že když jsem četla Stmívání, tak jsem se začínala chovat jako Bella. Ani nevím co to do mě vjelo ale najednou jsem používala Stewartový "pohledy" z filmu a začala jsem přemýšlet jak Bella. Měla jsem docela depresivní náladu a celkově to bylo takové šedivé období.

Když mi nějaká hrdinka či hrdina leze na nervy, tak bych nejradši praštila knihu o zem. Ale až moc mám ráda vazby a to, že ty strany drží dohromady, že jsem to nedokázala. Řekněme, že hlavní hrdinka udělá nějakou pitomost- já začnu úplně kopat a řvát do knihy "co to děláš?!" a je to docela legrační pohled. Také si v té chvíli říkám, co kdybych byla na jejím místě a udělala to jinak, co kdyby bylo pokračování knihy úplně jiné? Hmmm...

Samozřejmě se stává, že hlavní postavě vůbec nerozumím a jednoduše jen vnímám její existenci a pozoruji její příběh. Prostě, jako bych se dívala na nějakou cizí dívku nebo kluka a jen je pozorovala. Je to takové neutrální a nijak pro mě zajímavé. Jsou ale výjimky, když hrdinovi nerozumím ale přesto mě fascinuje. V té chvíli se do něj snažím vžít ale vždy mě něčím překvapí.




odkazy: obrázky

4 komentáře:

  1. Já jsem se při čtení Harryho vždycky snažila vžít do jeho pozice a jindy jsem chtěla být Hermionou.

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem chtěla být vždycky Hermionou, v lecčem mi mě připomínala, taková šedá myška ze začátku a tak :) A taky bych jako Hermiona ráda někdy nakopala Harryho a Rona do zadku, za to jak se chovali :) Jo každý při čtení by věděl, co dělat za ty postavy, které nás rozčilují :D

    OdpovědětVymazat
  3. Jéje, kdo by nechtěl žít s nějakým tím úžasným knižním hrdinou, kvůli kterému by občas stálo za to se vrhat i do těch nejšílenějších akcí?:D
    Jinak "Harry Potter" obdobím jsme si zřejmě prošli všichni - stejně jako Bastera jsem vždycky chtěla být Hermionou, nebýt které by ti dva trumberové byli ztracení:)

    OdpovědětVymazat
  4. Také knihy, kde som len nestranný pozorovateľ a neviem sa do hl. hrdinky vžiť sú pre mňa priemerné. Znamená to pre mňa, že ma dostatočne nezaujali. Naopak, tam kde prežívam všetky situácie, bozky od vyvolených 8P a sama sa v hrdinke predstavím sú pre mňa bombastické knihy 8)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každičký komentář!