Většinou začínám své články tím, že pozdravím. Vlastně úplně ta první věc, kterou udělám je, že si v "blogovém zakulisí" upravím písmo na nějaké jakž takž oku líbivé. Dneska ale začínám zcela jinak. Možná proto, že již nemám svoji definici článků a musím si vytvořit novou identitu viditelnou v každém řádku na mém blogu.
Tenhle blog byl založen z jednoho prostého důvodu- vždycky jsem milovala psaní a tvorbu s ním spojenou. Když jsem byla mladší, tak to nikdy nebylo o tom psát perfektně gramaticky či mít velkou slovní zásobu. Zkrátka stačilo sednout, začít psát a vkládat jednu myšlenkou za druhou s automatickým přehlížením HRUPEG v celém textu. Šlo o pointu úžívat si psaní a vyvětrat si hlavu.. Bylo to skvělé, uklidňující. Proč by to tak nemohlo být i teď, kdy jsem již o několik let starší?
