Většinou začínám své články tím, že pozdravím. Vlastně úplně ta první věc, kterou udělám je, že si v "blogovém zakulisí" upravím písmo na nějaké jakž takž oku líbivé. Dneska ale začínám zcela jinak. Možná proto, že již nemám svoji definici článků a musím si vytvořit novou identitu viditelnou v každém řádku na mém blogu.
Tenhle blog byl založen z jednoho prostého důvodu- vždycky jsem milovala psaní a tvorbu s ním spojenou. Když jsem byla mladší, tak to nikdy nebylo o tom psát perfektně gramaticky či mít velkou slovní zásobu. Zkrátka stačilo sednout, začít psát a vkládat jednu myšlenkou za druhou s automatickým přehlížením HRUPEG v celém textu. Šlo o pointu úžívat si psaní a vyvětrat si hlavu.. Bylo to skvělé, uklidňující. Proč by to tak nemohlo být i teď, kdy jsem již o několik let starší?
Pravdou je, že jsem se dlouhou dobu skrývala někde ve svém nitru a bála se psát. Nahlédla jsem totiž do kritického světa literatury a zjistila jsem, že mé myšlenky jsou vlastně velice naivní a.. no ano, dětinské.
Nechtěla jsem je již ukazovat, stačilo mi zpracovaní ukázky v učebnici češtiny. Měla jsem pocit, že nedokážu popsat knížky, které nyní čtu. Ať již jsou z období romantismu či realismu.. měla jsem v hlavě jakýsi pocit, že ty knížky si zaslouží mnohem více, než recenzi jakou jsem schopna ze sebe vymáčknout v pohodářském psychicky rovnovážném stavu. Dost už o tom, to byla by ještě moc dlouhá historie a ne historka příhodná k čaji ani řeč příhodná k přivítání.
Větrat si hlavu pomocí psaní, to mě vždycky udržovalo při smyslech. Navíc mě doteď fascinuje představa čtenáře z odlehlého kraje naší země, se kterým se vlastně vůbec neznám ale díky slovům v článcích o sobě začneme vědět vše, co je v danou chvíli potřeba vědět. To známé brnění, když uvidíte nový komentář...
Cítím, jako bych začínala znovu probouzet k životu něco, co jsem kdysi dávno vytvořila. Zvláštní pocit stvořitele tvořícího, určitě ho znáte i vy! Něco zcela nového a přitom tak známého, jako když umělec začne po několika letech znovu hrát na klavír. Připomíná mi to rozkvět jarních květů! Přec je lidem dáno věci vytvářet!
Toť vše z mé nynější zásoby pytlů roztroušených myšlenek. Ale nebojte, další přijdou brzy! Nebo se možná bát trochu můžete, ale takovou tou nedočkavou radostí, protože já se těším!
P.S. Mé názvy začínají nabírat jiných rozměrů. Až se tomu někdy musím smát.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každičký komentář!