GIF recenze jsou nutnost

Všechny srdečně zdravím!

   Povím vám, začít psát na blog po dvou/třech letech není vůbec sranda. Je to něco jako uklízet prach z knihovny, na kterou jste už několik let nesáhli- všude pavučiny, prach a fuuu... nesnáším uklízení ... uklízení je super!

  Navíc jsem si změnila název blogu v doméně= další problémy. Řekněme, že teď bude trvat několik století než vše předělám tak, aby to fungovalo. Aleeee, tenhle blog jednoduše (znovu) nemůžu jen tak opustit. Je to něco jako moje životní dílo! A část mě se sem pořád vrací. Místo kam chodím ráda na kafe.

       Dost už plků a mlků o tom jak jsem a nejsem a co budu. Určitě jste už četli nějakou tu gif recenzi, že? Jsou skvělé, i ty nejhorší jsou super.(.. nebo ne?) Pokud je ale někdo umí, tak jimi dokáže vyjádřit lépěji lépe pocit než samotným slovem. Každý pořádný blogger by si ji někdy měl zkusit napsat. Zabere vždycky víc času než tradiční recenze. Někdy se může se stát, že budete hledat obrázky i dvě (ehm nebo čtyři) hodiny a stejně nebudete spokojení. Ale když najdete ten pravý- booom. Je to perfektní. Stojí to za to!!

   Sama jsem napsala dvě gif recenze, které můžete najít TADY a TADY. Jsou jedny z mých nejoblíbenějších článků tady na blogu a kdo je neviděl/nečetl/nepozřel, jakoby mě neznal. Tak šup šup! 

Do komentářů mi napište odkazy na vaše gif recenze. :)

|obrázky|

Už ani neudržím myšlenku

Už snad ani neudržím myšlenku.

Vždycky mě něco napadne a já nabudu takového sebejistého přesvědčení, že ten nápad budu vědět i za den. Bohužel s sebou nenosím iCloud, do kterého bych mohla jednoduše házet své myšlenky a nápady.

Ležím si tak v posteli a říkám si, jak ten čas letí. A jak je to čím dál tím horší. Jak do 18cti popřípadě 20ceti chceme neustále dospívat ale pak nás to nějak přejde a chceme být znovu těmi dětmi, které nemusely stát na vlastních nohou. Doslova tedy ano, i když jsme často padali. Ale vždycky tady byla ta jistota, že rodiče nás dostanou z každé brindy.

  

Najednou musíme všechno dělat sami. Nefunguje pračka, sakra.. mami? Které tlačítko mám stlačit?

  

Už ani není čas na to mít čas. Můj diář je popsaný od rohu k růžku. Pořád něco do školy, učení pak na cvičení. Občas nějaký ten film nebo knížka a pak je zase večer a čas jít spát.

Nesnáším rutinu.