Zobrazují se příspěvky se štítkemZimní dumání. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZimní dumání. Zobrazit všechny příspěvky

4. ledna 2013

Zimní dumání (5)

Autorem tohoto dumání je Syki.
(Více informací můžete najít v odkaze)

Jak by měl vypadat hrdina...?

Každý má své oblíbené hrdiny. Ať už díky činům, které udělali nebo vzhledu a různým vlastnostem. 


Co člověk to jiný názor. Mně osobně se líbí hodně charakterů a různorodé vymyšlené postavy. Ať už jsou hodní nebo zlý vždy mi záleží na jejich minulosti a co si zažili a teprve potom soudím jestli se mi daná postava líbí nebo ne. Některé knižní postavy si úplně zamiluji, a na ty druhé jen tak koukám a občas se bouchám do čela. Takže, jak by měl vypadat dokonalý hrdina?

Hrdina by se neměl vzdát. Vždy pokračovat dál, ať už se děje cokoliv. Neměl by být dobrý ve všem. Měl by mít takové to svoje kouzlo jedinečnosti. Například Peeta Mellark (já vím, pořád o něm básním :D). Je to takový tip kluka, kterého si většina lidí prostě zamiluje. Je charismatický, blonďatý (:D), silný, starostlivý, zamilovaný a vtipný. Nelíbilo se mi na něm, že byl místy docela posedlý Katniss a ona mu jeho náklonnost neopětovala. Avšak čtenáře pořád překvapoval, takže byl chytrý a měl hodně věcí promyšlených dopředu. Takové hrdiny přímo zbožňuju. 

Další hrdina s dobrými vlastnostmi mě napadl Cinna- také ze série Hunger games. On byl jako světlo v tmavém Kapitolu. Projevoval se pomocí navrhování šatů a já myslím, že každý hrdina by měl mít nějaký svůj charakteristický znak. Něco podle čeho ho hned poznáme a s čím něco dokázal. Nebudu vám lhát, chvíli jsem brečela kvůli tomu, co udělali Cinnovi. Jakou oběť udělal, aby podpořil povstání.
Tím se dostávám k tomu, že hlavní hrdina by měl být i obětavý. Položit nějakou daň za něco co je mu drahé. Mám ráda i postavy, které jsou tajemné a neříkají všechno všem. Nevykecávají se o svých problémech. 

Nejradši mám ale hrdinky, které jsou drsné. Napsala jsem schválně hrdinky, protože hrdiny mám ráda milé a ne moc nebezpečné, spíš rebely nebo takové na pohled smutné a odtažité kluky možná jistým způsobem zlé kluky. Jeden tip drsňaček je  hodně nebezpečný a zarytý do sebe. Vytvářejí kolem sebe obranný štít a nejsou nikomu přístupné. Takové hrdinky se mi líbí, když jsem z jejich pohledu- jako ony. Ale pokud je někdo v příběhu takovéto povahy, tak bych ho nejradši zaškrtila, protože s nimi jsou většinou jen problémy.

Každopádně úplně nesnáším ty sladké holčičky, které se zajímají jen o to, aby jejich rodina žila šťastně až do smrti. To jako nikdy není sobecká a nemyslí na sebe? Tomu nevěřím... Možná jsem zlá, ale jen říkám, co si myslím. Občas mi přijde i trochu absurdní jak si ty holky nemůžou vybrat mezi dvěma kluky a tak jsou s oběma najednou. Samozřejmě, že ti kluci ji pořád zbožňují a vůbec jí to nepřikládají za vinu, protože ona je dokonalá.

Doufám, že si teď nemyslíte, že jsem nějaká vadná, nebo drzá. Nikdy bych neřekla, že bude tak těžké sepsat nějaké vlastnosti hrdiny- a věřte mi, tento článek potí krev. Lehčí bylo spíše psát o záporných vlastnostech...

28. prosince 2012

Zimní dumání- Nezapomenutelné knihy

Autorem tohoto dumání je Syki.
(Více informací můžete najít v odkaze)

Jelikož jsem byla nemocná a nedostala jsem se vůbec v té době na blog, tak zde najdete jen jeden článek k tomuto dumání- Teď to zkusím já. Proto některé dny vynechám a přejdu rovnou k dnešku.

28.12. - Nezapomenutelné knihy
aneb knihy, na které bychom nikdy nechtěli a nemohli zapomenout


Odstíny života- Lusy Adams
Odstíny života si pamatuji hlavně díky tomu, že jsem je vlastně četla jako první knihu pro mladé dospělé. A opravdu se mi tato knihy líbila. Zapamatovala jsem ji hlavně díky nezapomenutelným Mattovým hláškám a také díky tomu, že knihy napsala česká autorka Lucie Adamová. Velice mě to překvapilo, protože jsem zatím četla od českých autorů knihy, které mě zatím moc neberou ale tato byla skvělá a proto si ji budu pamatovat ještě dlouho. Rozhodně doporučuji.


Harry Potter a vězeň z Azkabanu- J.K. Rowling
Celá série Harryho Pottera je určitě nezapomenutelná- plná kouzel, se kterým děti vyrůstají. Mě ale vždy napadne jako první tento třetí díl. Proč? Protože jsem se ho nejvíc bála. Jako malá když jsem knihu četla, jsem se strašně děsila vlkodlaka Lupina ale velice se mi líbilo jak se Hermiona přemisťuje v čase nebo vrba Mlátička. Celkově mi Vězeň z Azkabanu přijde jako nejvíce propracovaný díl série plný známých znaků, které vás napadnou, když se řekne Harry Potter.


(Hunger games) Aréna smrti- Suzanne Collins
 Sice jsem tuto sérii dočetla až teď ale myslím, že si ji budu pamatovat hodně dlouho. Když se řekne Hunger games vidím les a v něm hlavní hrdinku Katniss. Drží svůj luk a může každou chvíli umřít. Klidně tam může přijít nějaký zabiják a propíchnout ji oštěpem. Když si představím samu sebe na jejím místě, tak mě chytí docela silný strach. Kniha se stala nezapomenutelná pro tisíce lidí. A já mám z nějakého podivného důvodu tuto sérii velice ráda. Díky Collinsové jsem se nemohla odtrhnout od Arény smrti a když se na knihu podíváte, určitě uvidíte stopy mých rukou.


Les rukou a zubů- Carrie Ryan
Zombie, zombie, zombie z knihy přímo vyskakují. Abych se pořádně bála potřebuji depresi. Ani nevím proč prostě když je v knize něco co mě má vylekat, tak to musí být hororové a depresivní. Nevím jak vy, ale mám velký strach z tísně. Že se nebudu moct hýbat z místa na místo. A v Lese rukou a zubů je Mary uvězněna mezi ploty. Neustále. Ta představa je pro mě sama o sobě frustrující. Jsem takový člověk, který když čte nějakou knihu, jenž ho úplně dostane, tak se podle jejího charakteru chová. Nechtějte vědět jak jsem byla "přátelská" když jsem četla Les rukou a zubů.


Tak to jsou zhruba knihy, na které jsem nezapomněla. Znám i více knih, jenž by tady mohli být, ale taky by jsme tady mohli být do rána. Všechny zmíněné knihy mě nějakým způsobem ovlivnily a změnily. V každé z nich jsem řešila něco, co mě úplně dostalo a díky tomu jsou tady.

Jak vypadá váš seznam knih, na které nikdy nezapomenete?

7. prosince 2012

Zimní dumání- Teď to zkusím já

Autorem tohoto dumání je Syki.
(Více informací můžete najít v odkaze)

Tento Sykin projekt mě velice zaujal a proto jsem se ihned chtěla zapojit. Úkolem je popřemýšlet na předem daná témata a napsat svůj názor, tedy jak na věc pohlížíme my.

7.12. - Teď to zkusím já

"...aneb Knižní postavy, se kterými bych si ráda vyměnila místo. Taky si někdy během četby knihy představujete, že byste si s hlavním hrdinou nebo hrdinkou vyměnili místo? Alespoň na chvíli, abyste sami mohli zažít to dobrodružství na vlastní kůži. Ale ne zase na tak dlouho, abyste se dostali do nějaké prekérní situace. Anebo byste byli rádi po boku své oblíbené postavy a ukázali jí, v čem se mýlí, co je špatně. A tak dále…"



Tak takovou situaci zažil snad každý pořádný knihomol. Vždycky když čtu, tak se snažím vžít to knižní postavy. Občas se zdaří, občas ne. Záleží na tom, jaký má daná postava charakter a jestli mi je podobná. Taky se občas stává, že se snažím vžít do postavy, která mi strašně leze na nervy a představuju si jak bych udělala něco jinak, než ona. Nejradši mám ale když si představuju jak žiju s nějakým dokonalým klukem a prožívám různá dobrodružství z knihy. Všechno kombinuju a vznikne z toho celkově nový příběh. (:D)

Přesněji jsem toto dělala, když jsem četla Harryho Pottera. Představovala jsem si, že jsem v knize a jelikož jsem už věděla co bude následovat, tak jsem šetrně hlavním hrdinům říkala, co se stane, a že by to mohli změnit. Občas se mi o tom i zdálo. Pamatuji si, že když jsem četla Stmívání, tak jsem se začínala chovat jako Bella. Ani nevím co to do mě vjelo ale najednou jsem používala Stewartový "pohledy" z filmu a začala jsem přemýšlet jak Bella. Měla jsem docela depresivní náladu a celkově to bylo takové šedivé období.

Když mi nějaká hrdinka či hrdina leze na nervy, tak bych nejradši praštila knihu o zem. Ale až moc mám ráda vazby a to, že ty strany drží dohromady, že jsem to nedokázala. Řekněme, že hlavní hrdinka udělá nějakou pitomost- já začnu úplně kopat a řvát do knihy "co to děláš?!" a je to docela legrační pohled. Také si v té chvíli říkám, co kdybych byla na jejím místě a udělala to jinak, co kdyby bylo pokračování knihy úplně jiné? Hmmm...

Samozřejmě se stává, že hlavní postavě vůbec nerozumím a jednoduše jen vnímám její existenci a pozoruji její příběh. Prostě, jako bych se dívala na nějakou cizí dívku nebo kluka a jen je pozorovala. Je to takové neutrální a nijak pro mě zajímavé. Jsou ale výjimky, když hrdinovi nerozumím ale přesto mě fascinuje. V té chvíli se do něj snažím vžít ale vždy mě něčím překvapí.




odkazy: obrázky