RECENZE: Aréna smrti (HUNGER GAMES #1)

Hlavně chci zůstat tím, kým jsem a ne figurkou ve hře...

anotace: V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život.Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska... 

autor: Suzanne Collins

vydalo: Fragment

v roce: 2010

celkem: 328 stran

série: Hunger games 

díl: první ze tří

originál: The Hunger games

menší shrnutí děje (návnada na knihu): Katniss žije v dvanáctém kraji. Její život je prostý- chránit rodinu před smrtí hladem. Umí lovit. Luk je jako její další část těla. Třetí ruka. Hladové hry se pořádají každý rok hlavním městem Kapitolem jako připomínka toho, že Kapitol všem vládne a pokud se pokusíte protestovat, sladce se vám pomstíme. Z každého kraje se vybere jede kluk a jedna dívka v rozmezí dvanácti až osmnácti let. V aréně přežije jen jeden. Co se stane, když vyberou Prim, Katnissinu sestru?

moje pocity, dojmy: Ha.Ha.Ha. Vážně si ze mě děláte srandu, žejo? Nemůžu uvěřit, že jsem vydržela žít a přitom nečíst sérii Hunger games. Tato série vás zaručeně vtáhne do sebe a vy nebudete most přestat číst. Já sama jsem už po dlouhé době zase narazila na něco, co mě doslova pohltilo a myslím, že nejsem sama.

Ani nevím čím to je, že se vyžívám v násilí a zabíjení. Je to možná tím, že mě zajímá příběh Katniss ale přesto se musím přiznat, že bez toho napětí, které cítíte díky masakrovému zabíjení, by Hunger games nebylo Hunger games. Doslova mi tuhla krev v žilách, když jsem si představila samu sebe na místě hlavní hrdinky. Co byste dělali, kdyby kolem vás bylo dvacet tři lidí, kteří vás chtějí zabít? 

V tomto prvním díle jsme prakticky pomalu vhozeni do chudého a útrpného života dvanáctého kraje, ve které žije Katniss Everdeenová. Střídá se vyprávění o jejím životě, co dělá každý den. Poté nám říká praktická fakta, která nezmění a dále jsme v přítomnosti. Něco jako kdyby jste tam byli. Ale trochu víc. 

Katniss je skutečná postava. Necítila jsem z ní žádnou umělost nebo dokonalost. Nic. Prakticky byla dokonale navržena pro nás čtenáře. Má kuráž. Zažila si svoje. Je silná ale ne vždy vyhraje. Nemám s ní vůbec žádný problém. Možná kdybych ji potkala, tak bych se ji docela bála. Přece jenom holka, která běhá po lesích a trefuje se veverkám do očí není žádná princeznička. 

Milostný trojúhelník. Ano, v Hunger games je to něco jako jedna kapitola knihy. Můžete si vybrat Peeta nebo Hurikán (absolutně nechápu, jak mohl něco přeložit Gale na Hurikána -.-"). Peeta je prostý kluk, pekařův syn. S Katniss se vlastně nejdřív ani nezná. Jen jí jednou zachránil život. Hurikán je nejlepší přítel Katniss. Má velkou rodinu a s hlavní hrdinkou se seznámil v lese při lovu. Celou knihu o něm sice trochu víme z vyprávění Katniss ale Peeta je propletený s celou knihou a já jsem se nejdřív nemohla rozhodnout koho mám tedy radši, protože jsem Hurikána "neznala". Avšak Peeta si mě přece získal. Za prvé skutečně miluje Katniss a kdybych byla ona neváhala bych a vybrala si jeho. Ale nejsem. Za druhé miluje Katniss. A za třetí... miluje Katniss. Nevím jak vám to dostatečně vtlouct do hlavy ale to, co on celou knihu dělá je obdivuhodný. Já nevím dostatečně vyjádřit jaký je. Peeta, kluk z dvanáctého kraje, který umí mluvit a udělá cokoliv pro toho, koho miluje.

Celá kniha je symbolizována různými znaky, na které nezapomenete. Reprodrozd. Víte co je na obálce? Ano, je to on. Jednoduše se prolíná celým příběhem a je hodně důležitý. Aréna smrti ve vás zanechá různé pocity jako smutek, sklíčenost, zradu, strach, překvapení, znechucení, radost, žádost, zlost, klaustorfobii... a další. Možná si budete pamatovat jen násilí, chudá místa, jídlo, šaty, les, oči, Peeta...
Když se řekně Hunger games cítím radost ale zároveň takovou sklíčenost a bolest. Vžili jste se někdy do hlavní hrdinky? Mně se možná poprvé stalo to, že jsem se do ní vžila až moc. Když chci napsat, že ji Peeta miluje chci vlastně napsat, že miluje mě (divné že?).

Collinsová napsala knihu, která je přesně pro mě. Její způsob vyjadřování v psaní mi naprosto vyhovuje a jsem na stejný lajně. Vyvolala ve mě hrozně moc emocí. Několikrát mě rozbrečela, šokovala a rozesmála. 

na závěr: Arénu smrti se přečtěte na dvěstě procent. Buď si porozumíte nebo ne. Každopádně si myslím, že budete mít zážitky, na které nezapomenete. Kniha vás přiměje zamyslet se nad osudy lidí v knize a nad různými charaktery. Nad smrtí i tím jak žijete. Možná vám pomůže začít budovat svůj sen nebo vás absolutně zdeptá. 

moje hodnocení: