
Co by ale byl oceán bez ryb? Řeka se taky skládá jen z miliard kapek vody.
Někdo má pocit, že v životě něčeho dosáhne. Něčeho velkého, pro co se narodil. Pro co má smysl žít. Pro co byl on samotný stvořen. Dělat velké věci, změny.
Někdo má pocit, že život nedává vůbec žádný smysl. Že tohle všechno je vlastně nesmysl. Proč jsme vůbec tady? Proč bych se měl snažit něco dělat? Chci odejít. Pomoc.

Někteří jsme uzavření úplně do sebe. Uzavřeni před světem. Uzavřeni za dveřmi. Bojíme se změn.
Někteří zase ve změny nevěříme. Proč bych to měla udělat? Stejně to nic nezmění.
Do školy jezdím autobusem se třemi kamarádkami a mnoha dalšími mladšími i staršími spolužáky. Nejkratší cesta ke škole je rovnou přes hlavní silnici, plné aut. Jít přechodem zabere o pár minut víc a o dost "delších" kroků navíc.
V tom davu, co chodí přes silnici, jsem byla i já.
Jednoho dne tam srazilo auto moji spolužačku.
Přesto jsme stále všichni chodili přes tu silnici. Mezi auta, která občas nestačila brzdit. Mezi vystresované řidiče.
S kamarádkami jsme se rozhodly chodit přes přechod. Občas si nás všiml nějaký ten učitel. Dostaly jsem pochvaly, pro většinu spolužáků jsme ale byly jen takové slušňačky. Nemělo to větší smysl než ten, že jsme dělaly, to co se správně dělat má.
Takhle jsme my čtyři chodily přes přechod několik měsíců.
Jednoho dne s námi opodál šli dva kluci z nižšího ročníku.
Další týden se k nám přidala dívka z jejich třídy.
Teď nás už je šest.
Malé flusnutí může přece jen ovlivnit sladkost vody... nebo alespoň ryby v ní. Třeba začnou plavat jiným směrem. :)
Update: 12.12.2017 Už s námi chodí celý autobus:)
Update: 12.12.2017 Už s námi chodí celý autobus:)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každičký komentář!