Možná se zdám být silná, ale nejsem. Možná vypadám, jako nebezpečí osobně, žal nejsem. Nejspíš se zdám, že jsem jako skála, pevná a nepovolná. Tvrdá.
Je to však jen maska. Dá se sundat tak lehce, jako zvednout pírko.
Jsem zranitelná, roztrhaná a hnisající, jako rána.
Mám zlomené srdce. Ale ne, to je blbost.
Jak můžu mít zlomené srdce, když mi ho neměl kdo narušit?
Možná v tom je ten problém. Stýská se mi. Ani nevím počem.
Doufám v změnu. Naděje umírá jako poslední, ale přeci jednou ochabne.
*Žádný text k zamyšlení. Jen moje nejednoznačné puberťácké kecy.*
Já si myslím, že je to k zamyšlení :).. Krásné :')..
OdpovědětVymazatHmm.. bereš mi má slova z úst! :D :)) Je to pěkně napsané.
OdpovědětVymazatNádej...Ochabuje iba preto aby mohla byť potom silnejšia, nie náhodou?
OdpovědětVymazatAno :)
Vymazat